O únave z blogovania, iránskych weblogoch, Neffovi a Ostravákovi

Autor: Róbert Dyda | 7.6.2006 o 14:00 | Karma článku: 10,77 | Prečítané:  5951x

V čom sa líši blog od domovskej stránky, prečo dlhoroční blogeri prestávajú blogovať, je každý zážitok blogovateľný, čo je blogrhea a aké blogy možno označiť za "slovní průjem" ? Aký má názor na blogerov autor Neviditeľného psa? Je blog Ostravaka Ostravskeho len reklamou na jeho knihy a ako sa bloguje v Iráne ? Odpovede na tieto otázky môžete nájsť v 15. čísle časopisu A2 kulturního týdeník, ktorý sa v rámci pravidelnej témy venoval weblogom.

V internetovej verzii nájde čitateľ len tri články.
Martin Zoula uvažuje o slobode prejavu blogera v článku Pokřivená zrcadla reality Ide o vcelku zaujímavú úvahu avšak najmä pre tých, ktorí majú s blogovaním už nejakú skúsenosť. Autor sa po istej dobe rozhodol prestať blogovať, lebo nechce byt "tým z webu" ale sám za seba. O námetoch na písanie autor píše: "Ne každý autorův zážitek je blogovatelný, tj. neobsahuje správnou míru potenciální zajímavosti pro čtenáře blogu. Pokud blogger s vyšší mírou autocenzury dostane pocit, že jeho život postrádá dostatek blogovatelných zážitků, a tudíž není dostatečně kvalitní, má na výběr ze dvou možností: buďto si začne uměle vytvářet fiktivní život podobně jako postava spisovatele, kterou ve filmu Skvělí chlapi zahrál Tobey McGuire, nebo propadne pocitům marnosti vlastního života, tedy pocitům na samé hranici psychologické poruchy."

Poznáte blog Ostravaka Ostravskeho a viete, že mu vyšli už 4 knihy ? Ak je vaša odpoveď akákoľvek určite sa oplatí prečítať si názor Kazimíra Tureka - Telenovela Ostravaka Ostravského , ktorý sa zamýšľa na tým, čo bolo skôr - blog alebo kniha, inými slovami ide len o mediálnu podporu predaja netradičnej publicistiky alebo vznikol nápad vydať blog knižne, až keď sa stal úspešný alebo existovala najprv knižná podoba a údajná cesta z blogu na knižné pulty je len mlženie. A kto je vlastne Ostravak ? Na rozdiel od slovenského Matkina nie je verejným tajomstvom o koho ide a či je Ostravak jedna osoba alebo kolektív.

Ako posledný nájdete v archíve článok o iránskych blogoch od Ivety Kouřilovej - Íránský Weblogistán: „hardline“ versus „online“ . Aj takto môže vyzerať blogovanie "Mám weblog, abych mohla dýchat v tomto dusném ovzduší… v této společnosti, kde člověka odvedou na jatka pouze za to, že přemýšlí… píši, abych nebyla ztracena ve své beznaději… abych cítila, že jsem… …někde, kde má volání po spravedlnosti mohou být vyslovena… Píši weblog, abych mohla křičet, plakat, smát se a dělat věci, které mi dnes v Íránu odpírají… Íránská bloggerka, www.lolivashaneh.blogspot.com

Ďaľšie články sú prístupné už len pre predplatiteľov alebo tým, čo si časopis kúpili.

Odhoďte bloky, založte blogy!
vyzýva Jiří G. Růžička a približuje neznalým čitateľom, čo blogy sú kedy vznikli a čím sa líšia od od "homepages".
"Za první blog je považován Robot Wisdom (www.robotwisdom.com), který si v roce 1997 založil Jorn Barger, a to především proto, že poprvé použil pojem weblog (vznikl spojením slov web a log - zápis). Původně se za blogy označovaly komentované odkazy na články uveřejněné na webu, které uživatelé pravidelně a chronologicky přidávali na své stránky. " ...
"Domácí stránky jsou místem, kam umístíte fotky své rodiny a kočky, je to místo, na kterém distribuujete informace pro malý okruh příbuzných a přátel. Blogy jsou ale vytvářeny pro čtenáře. Mají svůj hlas, svou osobitost, jednoduše jsou interaktivním rozšířením osobnost."
Aj Růžička upozorňuje na blogovú závislosť: "Psaní blogu se občas může zvrhnout až k závislosti. Jestliže má blogger potřebu každý den přidat na svůj blog nový příspěvek, může mu za chvíli dojít inspirace a začne ho aktualizovat bez ohledu na kvalitu příspěvků. Této posedlosti se začalo říkat blogorrhea. Bloggeři se také často snaží odkázat na něco, co jim připadá aktuální, aniž by však šlo o něco zajímavého. Podobné příspěvky, které rychle zestárnou, pak blogy zahlcují. "

Adam Zbiejczuk sa pýta či sú blogy Nová publicistika, nebo nová zpovědnice? . Ak sú novinári "strážnymi psami", potom podľa Zbiejczuka sú blogeri "strážnymi psami strážnych psov".
"Rozdílné postavení, jež si v USA a Velké Británii blogy vydobyly, je dáno zejména jiným věkovým, společenským i sociálním rozvrstvením uživatelů internetu. Mezi nejznámějšími bloggery najdete novináře (ať už zaměstnance konkrétních médií nebo na volné noze), politiky, aktivisty a počítačové odborníky. Je jim vlastní zájem o věci veřejné, o politiku v širším slova smyslu. Blogy přinesly autentické zpravodajství (jejich role získala na důležitosti s každou tragickou událostí, magnátů a místo toho hledá autentické pohledy na věc, názorovou pestrost a možnost zapojit se do diskuse. Právě možnost kombinovat vlastní zdroje, hodnotit a aktivně se zapojit do tvorby mediálních obsahů charakterizuje převažující anglosaský pohled na blogy. Se statisíci čtenářů denně - a s vidinou, že podobnou moc může získat v zásadě kdokoliv, nebo to může alespoň zkusit - není divu, že tradiční média berou blogy vážně a trendu se přizpůsobují. Podle nedávného průzkumu studentů žurnalistiky z New York University má „své" blogy 47 z 50 největších deníků v USA. Spíše než k amatérizaci médií a k virtuální anarchii tak blogy vedou k přehodnocování strategií mezi profesionály. Decentralizovanost, větší demokratičnost a možnost diskuse, to jsou nejdůležitější charakteristiky, jak je vnímá americká odborná veřejnost."

Máte pocit, že niektoré blogy sú len nekoordinovanou grafomániou ? Nie ste sami. Zbiejczuk dokonca ponúka aj ich definíciu. "Novým termínem, jenž vystihuje tento slovní průjem, se stává „blogííísek", graficky jsou pak tyto stránky noční můrou každého designéra a lidovou tvorbou v tom nejhorším slova smyslu, plné virtuálních ekvivalentů sádrového trpaslíka."

Za najdôležitejšiu ale považujem myšlienku zo záveru článku: "Sociální vědy, jak si již dávno povšiml Marshall McLuhan, pohlížejí na nová média vždy „zpětným zrcátkem", z pohledu médií v dané době tradičních. Jejich schopnost reflektovat nebo dokonce předvídat trendy je velmi omezená. Během uplynulých šesti let nastoupily mobily s takovou silou, že dnes si lze život bez nich jen stěží představit. Co znamenaly tyto změny pro společnost, komunikaci, jak se odrážejí na myšlení lidí? Nevíme, dnes totiž ještě stále analyzujeme změny ve společnosti spojené s televizí. Poučí se sociální vědy a začnou si všímat nástupu weblogů dřív, než se stanou samozřejmostí?"

Posledným článkom tematického čísla je rozhovor so zakladateľom najstaršieho "blogu" Ondřejom Neffom, ktorý začal svojho, dnes už slávneho, Neviditelného psa písať 23.4.1996 - Blogy jsou odrazovým můstkem. Rozhovor je pochopiteľne orientovaný na neinternetovú komunitu, avšak aj pre blogerov sa v ňom nájdu zaujímavé myšlienky.
Neff o sebe tvrdí, že je človek veľmi tolerantný a teda neexistuje bloger, ktorého by neznášal. Podľa neho ak si bloger nájde svoje publikum, nech si píše, čo chce. A ako vyzerá podľa Neffa prototyp blogera ?
"Tvůrce blogu by měl mít každopádně vyja­dřovací a formulační schopnosti. Ale přede­vším musí mít chuť psát a vypovídat o světě kolem sebe. A pokud je ten jeho pohled dosti originální, zaujme i jiné lidi. Otázkou zůstává, jak dlouho mu vydrží elán. Z vlastní zkušenosti vím, že málokterý blogger doká­že udržovat svůj projekt déle než rok."

Ostáva dúfať, že podobných článkov ako možno nájsť v týždenníku A2 bude pribúdať, lebo aj bloger potrebuje vedieť kto je, odkiaľ kráča a kam ide. Teda aspoň by mohol.
Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

V Bratislave zomrel ďalší cudzinec, zrejme po bitke

Polícia pátra po neznámom páchateľovi.

Komentár Petra Schutza

Strana má šerpu

Recyklácia núl – pozrite si záznamy z NR SR – a bezprizornosti sa ako pokus o zmenu nedajú brať vážne.


Už ste čítali?