Kyvadlo a Da Vinciho kód - LB opus dvadsiatytretí

Autor: Róbert Dyda | 28.7.2006 o 12:25 | Karma článku: 7,04 | Prečítané:  2973x

Mali Templári plán na ovládnutie sveta a ako s tým súvisi kyvadlo pána Foucaulta ? Chcete vedieť, či je Da Vinciho kód pravdivý ? Poviedka na piatok o slečne za pultom. Poznáte dielo Vojtecha Zamarovského? Plus výročia a citát na dnešný deň nájdete v dvadsiatomtreťom pokračovaní literárnej bobopédie.

Opusy na mojej polici
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo
Mám rád knihy, kde sa autor hrá so svojim čitateľom a obom stranám to robí zjavne radosť. Umberta Eca považujem za veľmajstra týchto "hier". Foucaltove kyvadlo je príbeh mladého Casaubona, ktorý spolupracuje s vydavateľmi Belbom a Diotallevim. Títo majú dve vydavateľstvá v jednom vydávajú vážnu literatúru a v druhom okultnú. Jedného dňa ich navštívi plukovník Ardenti, ktorému sa dostal do rúk 600-ročný plán Templárov na dobytie sveta. Jeho rozšifrovanie sa stáva osudným pre všetkých...
Eco do svojho románu napchal obrovské množstvo informácii. Ako sám priznal, použil všetky kabalistické a okultné knižky, čo mal na polici, plus pridal desiatky ďalších informácii alebo vlastných konštrukcií. Ak vás teda nezaujme hlavný príbeh, môžete sa dozvedieť mnohé nielen o Templároch ale aj o slobodomurároch, rosenkruciánoch, brazílskej mágii či protokoloch sionskych mudrcov a to je len kratučký výpočet toho, čo kniha skrýva.
Eco na rozdiel od iných autorov svojho čitateľa neklame falošnými akože historickými faktami. Len sa s nimi, ako som už povedal, hrá. Keď ich už takmer presvedčí o jednej teórii, vytiahne ďalšiu, úplne opačnú a hra začína znovu.
Foucaultove kyvadlo sa nedá čítať na jeden dych. Je ako dobré víno, ktoré si človek najlepšie vychutná niekde povečer na terase za svitu sviečky. Bez vonkajšieho rušenia - len vy a text. Čo je najlepšia najlepšia konzumácia skutočne dobrej literatúry.

Ennoia . . . Vzpomněl jsem si na Lorenzu Pellegriniovou. Vzal jsem do ruky fotografii, kterou jsem předtím tak zle ztrestal nevšímavostí, a obrátil ji k sobě. Pokoušel jsem se vzpomenout si na to, co mě napadlo tenkrát večer v Piemontsku a co mi teď připadalo důležité . . . Podíval jsem se na fotografii zblízka a přečetl si dedikaci. Stálo tam: »Neboť já jsem první i poslední. Vážená i nenáviděná. Nevěstka i světice. Sofia.«

Došlo k tomu asi tenkrát po oslavě u Riccarda. Sofia, nebo taky Sophia, šest písmen. A proč by je vůbec anagramoval? To jen já nedokážu myslet přirozeně. Belbo miluje Lorenzu, miluje ji takovou, jaká je, a Lorenza je Sofia - a co když zrovna v tom okamžiku, člověk nikdy neví . . . Ale ne, právě naopak, Belbo přemýšlel ještě nepřirozeněji než já. Vzpomněl jsem si, co jednou řekl Diotallevi: »Ve druhé sefiře se Alef temný promění v Alefa jasného. Z Temného Bodu vytrysknou písmena tóry, tělo jsou souhlásky, dech samohlásky, aby společně doprovázely zpěv zbožného. Jakmile se melodie znaků dá do pohybu, pohybují se s ní i souhlásky a samohlásky. Vzejde z toho Chochma. Moudrost, Vědomost, praidea, v níž je všechno uloženo jako ve skříňce, přichystáno k vyložení při aktu stvoření. V Chochmě je obsažena esence všeho, co bude následovat . . .«

Byl snad Abulafia s tou svou tajnou zásobou files něco jiného? Skříňka na všechno, co Belbo buď věděl, nebo si myslel, že ví, něco jako jeho soukromá Sofia. Zvolí si tajné slovo, aby pronikl do útrob Abulafiových, naváže s ním milostný styk (jenom on a nikdo jiný), přitom však myslí na Lorenzu, hledá slovo, kterým by si získal Abulafiu a zároveň, jako by to slovo bylo talisman, měl i Lorenzu, chtěl by se usídlit v jejím srdci a všechno pochopit, jak se může usídlit v srdci Abulafiově, chce, aby Abulafia byl nedobytný pro všechny, jako je Lorenza nedobytná pro něho, namlouvá si, že uchovává, zná a ovládá tajemství Lorenzino stejně jak tajemství Abulafiovo . . .

Vysvětlení jsem si prostě vymýšlel a namlouval si, že jinak to ani být nemůže. Jako s Plánem: zaměňoval jsem zbožné přání za skutečnost.

Byl jsem však už přiopilý a proto jsem se vrátil ke klávesnici a naklepal SOFIA. Přístroj mi zdvořile odpověděl: »Znáš heslo?* Ty jedna pitomá mechaniko, ani pomyšlení na Lorenzu tě neobměkčí!

Začal jsem pomalu Abulafiu nenávidět, a když se bůhví už pokolikáté zeptal: »Znáš heslo,« odpověděl jsem: »Ne.«
A obrazovka se kupodivu začala plnit slovy, čarami, grafy, vodopádem tvrzení. Odhalil jsem Abulafiovo tajemství.
(Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo, Praha, Odeon, 1991, str 51-53)


Leží mi na stole
Da Vinciho kód - pravda a fikcia
Niet snáď kontroverznejšej knihy za posledného obdobie ako Da Vinciho kód. Ponúkam vám dielo z dlhého radu "vysvetľujúcich" kníh, v prípade že vo vás kniha vyvolala pochybnosti. Aj keď môj osobný názor je, že knihy, ktoré sú zjavnou fikciou by sa nemali brať vážnejšie ako dobre zvládnutý žáner. Nižšie uvedené informácie sú prebrané z obalu knihy.
Čo z historického pozadia románu Dana Browna sa zakladá na pravde a čo je fikcia ? Svojím spôsobom sa tejto otázke venuje už sám Da Vinciho kód, v ktorom je ešte pred úvodom zoznam reálií označených ako Fakty, vrátane výrokov o Priorstve Sionu, sekte Opus Dei a iných veciach. Nechýba tam tvrdenie: „Všetky umelecké diela, dokumenty a tajné obrady spomínané v tomto románe sú reálne."
„Ale je to pravda?" pýta sa Bart D. Ehrman a dodáva, že vo svojej knihe sa nezaoberá umením, architektúrou ani rituálmi, ale iba dokumentmi. Upozorňuje, že hoci sa Dan Brown usiluje argumentovať faktami, v skutočnosti sa s nimi pohráva a mnohé sú iba súčasťou fikcie. „Cieľom mojich rozborov je oddeliť fakty od fikcie a historickú realitu od výplodov fantázie," hovorí Ehrman. „Sú určené každému, kto sa zaujíma o historické počiatky kresťanstva a najmä o život Ježiša Krista a evanjeliá, ktoré tvoria Novú zmluvu."

Poviedka na piatok
Dnes Márius Kopcsay a jeho Slečna za pultom
"Paľo Kriak-Tŕnistý sa s úľubou díval na svojho syna. Aký je len milý! Sedí na lavičke, hompáľa nohami a odhrýza si z rožka. Zrazu zoskočil dolu a začal behať okolo stĺpa."
Pokračovanie a archív všetkých poviedok nájdete na knihy.sme.sk

Letom, svetom, internetom
Vo veku 86 rokov zomrel v stredu v Prahe jeden z našich najvýznamnejších predstaviteľov literatúry faktu Vojtech Zamarovský. Na knihy.sme.sk nájdete aj prehľad jeho tvorby s ukážkami, plus literarárny kvíz.

Dnešný deň v literatúre
28.7.1655 zomrel francúzsky románopisec, básnik a dramatik Cyrano de Bergerac.

Citát na dnešný deň
Dejiny sú súborom lží, s ktorými sme súhlasili
Napoleon
Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

V Bratislave zomrel ďalší cudzinec, zrejme po bitke

Polícia pátra po neznámom páchateľovi.

Komentár Petra Schutza

Strana má šerpu

Recyklácia núl – pozrite si záznamy z NR SR – a bezprizornosti sa ako pokus o zmenu nedajú brať vážne.


Už ste čítali?