O koktavom cisárovi a šialenej kráľovnej LB opus dvadsiatyôsmy

Autor: Róbert Dyda | 3.8.2006 o 20:45 | Karma článku: 5,50 | Prečítané:  2322x

O cisárovi, ktorý koktal a náruživej Messaline. O smutnej kráľovnej , ktorá odmietla pochovať svojho muža. O poézii športu či športu poézie. Plus o výročí a citáte na dnešný deň je literárna bobopédia opus dvadsaťosem.

Opusy na mojej polici
Robert Graves: Já Claudius - Claudius boh a jeho žena Messalina
Jeden z najlepších románov o starom Ríme (podľa mojej mienky samozrejme) od majstra žánru. Príbeh síce koktavého ale vôbec nie hlúpeho Claudia, ktorý bol nevlastným vnukom cisár Augusta a nevlastným otcom cisára Nera. Historická náhoda spôsobila, že sa Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus stal piatym rímskym cisárom, kde sa prejavil ako veľmi schopný vládca. Jeho nešťastím boli ženy. Messalina bola známa svojou náruživosťou a usporiadala prvé historicky známe sexuálne preteky a Agrippina ho potrebovala len ako prostriedok pre dosadenie Nera na trón. Gravesova kniha bola v roku 1976 sfilmovaná a desaťdielny seriál Já Claudius, ktorý vysielala aj Československá televízia patrí k najvyššie oceneným na Internet Movie database (rating 9,4 z 10).
***
Pamatuji si skoro slovo za slovem nejpamětihodnější z těch zdánlivě pravých prorctví, která byla zaznamenána jak v původní řečtině, tak (jako většina nejstarších textů ve sbírce) v hrubém latinském překladu. Zněl takto:

Sto let až uplyne od punské kletby,
bude Řím otrokem vlasatce,
vlasatce, jenž má pořídku vlasů.
Muž každé ženy, všech mužů žena.
Jeho oř bude mít drápy, ne kopyta.
Zemře pak rukou syna nesyna,
nikoli na poli válečném

Vlasatec příští jenž zotročí stát,
bude syn nesyn vlasatce prvního,
bude mít vlasů bohatou kštici.
Římu dá mramor namísto hlíny,
spoutá ho pevně řetězem skrytým,
zemře pak rukou své ženy nezeny,
ve prospěch svého syna nesyna

Vlasatec třetí jenž zotročí stát,
bude syn nesyn vlasatce druhého.
Bude to bahno prosáklé krví
vlasatec, jenž má pořídku vlasů.
Římu dá vítězství stejně tak prohry,
zemře pak ve prospěch syna nesyna -
poduška bude mu mečem.

Vlasatec čtvrtý, jenž zotročí stát,
bude syn nesyn vlasatce třetího.
Vlasatec, jenž má pořídku vlasů,
Římu dá poznat jedy a rouhání
a zemře kopnut svým starým koněm,
který ho nosíval v dětství

Vlasatec pátý, jenž zotročí stát,
zotročí stát proti své vůli
hlupák to bude, jímž zhrdají všichni
Bude mít vlasů bohatou kštici
Římu dá vodu a na zimu chleba
zemře pak rukou své ženy nezeny,
ve prospěch svého syna nesyna. ...

Vlasatec šestý, jenž zotročí stát,
bude syn nesyn vlasatce pátého,
Římu dá hudce, hrůzu a oheň.
Ruce mu ztřisní matčina krev.
Sedmý už vlasatec nepřijde po něm,
z hrobu mu vytryskne krvavý proud.

Augustovi muselo být tedy naprosto jasné, že první z vlasatců, to jest z caesarů (neboť caésar znamená „vlasatá hlava"), byl jeho prastrýc Julius, který ho adoptoval. Julius byl plešatý a proslul svými prostopášnostmi s oběma pohlavími; a jeho válečný oř, jak se tradovalo, byla prý obluda s drápy na nohou místo kopyt. Julius vyvázl z mnoha krvavých bitev, avšak nakonec ho v senátě zavraždil Brutus. A Brutus, který měl sice jiného otce, byl prý podle všeobecného mínění Juliův vlastní syn. „I ty, můj synu!" zvolal Julius, když se na něho vrhl Brutus s dýkou. O punské kletbě už jsem se zmínil. V druhém císaři poznal Augustus jistě sám sebe. A ke konci života se skutečně chlubil, když pohlížel na chrámy a veřejné budovy, které velkolepě přebudoval, a také když uvažoval o tom, jak svým životním dílem upevnil a k slávě přivedl říši, že našel město hliněné a zůstaví je mramorové. Ale pokud jde o způsob jeho smrti, nejspíš mu proroctví připadalo buď nesrozumitelné, nebo neuvěřitelné; přesto však ho nějaké ohledy zadržely, aby je nezničil.
(Robert Graves: Já, Claudius, Praha, Odeon, 1985, str 14-15)

Leží mi na stole
Manuel Fernández Álvarez :Jana Šialená
Kniha, ktorá je síce už staršieho dáta vydania, by mohla zaujať tých, čo sa zaujímajú o dejiny stredoveku.
"2. apríla 1555 zomrela v Tordesillase istá čudná žena. Obyvatelia Kastílie v tridsiatych až päťdesiatych rokoch 16. storočia možno ani nevedeli, ktorá vlastne bola tá dáma. Počuli iba rozprávať neuveriteľný príbeh zúfalej vdovy, ktorá odmietala pochovať manžela. Vdovy, túlajúcej sa rozľahlou kastílskou náhornou plošinou od mesta k mestu, táboriacej pod šírym nebom a vláčiacej so sebou telo nebožtíka, v hodinách nočného putovania osvetlené veľkými pochodňami s plameňmi plápolajúcimi vo vetre... Kniha Manuela Fernándeza Álvareza Jana Šialená opisuje nielen príbeh nešťastnej a stratenej ženy, ale rozpráva aj o Španielsku tých čias, o epoche, ktorá s úžasom sledovala drámu pohnutého osudu."

Letom, svetom, internetom
"Už vo svojom básnickom debute Duály (2003) zaujala mladá poetka Katarína Kucbelová zvláštnym poňatím autorskej výpovede, v ktorej prevládal princíp zdvojenosti všetkého, čo je predmetom básne." píše literárny kritik Jozef Bžoch vo svojom najnovšom literárnom štvrtku - Poézia športu či šport poézie

Dnešný deň v literatúre
4.8.1955 mala v londýnskom Englands Art Theatre premiéru klasická hra ČAKANIE NA GODOTA írskeho spisovateľa Samuela Becketta

Citát na dnešný deň
Žijeme v dobe, keď sú zmeny také rýchle, že si ich prítomnosť uvedomujeme, až potom, čo zmizli.
Ronnie D.Laing

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

V Bratislave zomrel ďalší cudzinec, zrejme po bitke

Polícia pátra po neznámom páchateľovi.

Komentár Petra Schutza

Strana má šerpu

Recyklácia núl – pozrite si záznamy z NR SR – a bezprizornosti sa ako pokus o zmenu nedajú brať vážne.


Už ste čítali?